Proč jsem začala psát blog

Ráda si s lidmi povídám, a je mi s nimi hezky. Rodiče říkali, že když jsem se jako malá probudila, od rána jsem se usmívala. Chodila jsem mezi děti na pískoviště a radostně jim hlásila, ahoj děti, už jsem za vámi přišla. Postupem času jsem psala nejrůznější příběhy, které jsem zrovna prožívala.

Popsala jsem několik dívčích deníků, které jsem ilustrovala obrázky a lepila do nich nejrůznější myšlenky z časopisů, které se mnou rezonovaly či listy a malé kytičky z přírody. Dokonce si pamatuji, že mi jeden deník zabavil profesor na střední škole a řekl, můžete si pro něj přijít na konci školního roku. Později jsem tvořila sem tam i verše či prózu.

Povídám si s lidmi o jejich příjemných prožitcích, spojených s přírodou, životem, meditacemi, cvičením s duchovním nádechem aj. Většinou se také dostaneme i z jejich pohledu k negativním prožitkům. Mnohdy se stane, že při společném rozhovoru zjistí, že prožitek má hlubší poslání, které promění jejich život v pozitivní posun.

Hektický život

Tři roky nazpět mi přišel do života úraz. V období rekonvalescence se mi dostávalo nesmírného množství času a klidu. Postupně jsem začala chápat, proč se mi všechno stalo a pocítila jsem nesmírný vděk za to, že jsem byla tímto způsobem zastavena v mém hektickém chápání a způsobu života. Konečně jsem si mohla užívat meditace, které jsem vedla v lekcích hormonální jógy a čchi-kungu, a to nejen doma, ale i v parku mezi stormy, v lesích a na vrcholcích hor. Postupně přicházelo uzdravení nejen fyzické, ale i duševní, a to bez jakýchkoliv léků.

Laskavým přijetím a pochopením mých prožitků jsem získala nové vjemy, celková senzitivnost se několikanásobně zvýšila. Vyzařování lidí, míst, nejrůznějších skupin osob, aj. jsou čitelnější. Ruce se stávají léčivými otevřeným lidem. Jde o překrásné vnímání, za jež jsem velmi vděčná.

Prozření

Návrat do práce byl poměrně složitější. Vědomě jsem snížila své zatížení jak v pozici tiskové mluvčí organizace, tak ve všech dalších směrech. Naučila jsem se říkat ne. Nedostatek času mi ale nedovoloval věnovat se činnostem, které jsou mi tak blízké, které pomáhají nejen mně, ale i ostatním lidem, mým blízkým.

Rozhodla jsem se tedy, že vystoupím z nevědomí, ze systému, z organizace, kde jsem byla ohraničena mantinely. Právě vykračuji na novou, svobodnou cestu a je mi nádherně. Našla jsem sama sebe, co doopravdy jsem, své poslání, kterým pomohu mnoha lidem.

Opouštím systém

Rozhodnutí dozrálo. Opouštím, do nedávna mnou chápanou, komfortní zónu – systém, organizaci, a to po 20-ti leté praxi tiskové mluvčí. Před týdnem jsem podala žádost o ukončení mé činnosti u organizace, v níž jsem získala spoustu zkušeností. Ale teď je na čase jít dál a pomáhat i ostatním. Vykračuji do nového života. Tady si můžete přečíst celý můj příběh.

Chci pomáhat lidem vnímat krásu okolního světa nejen virtuální verbální či písemnou komunikací, ale i osobními konzultacemi, komunikovat se skupinkami lidí, kteří chtějí poznat svou cestu ze svého nitra, které zatím formuje vnější svět. Tak jako formoval dříve mě.
Vydávám se na novou cestu, na niž se bude snoubit pohyb těla s nitrem duše. Kde myšlenka zesílí energeticky slovem a zhmotní se láskyplným činem. Takový čin poté rozzáří spoustu tváří kolem nás…

Nová cesta mi svítí srdcem – píšu Blog

Těším se na svou novou cestu, svítí mi srdcem. Světlo je dnem ode dne silnější a touží svítit nejen mnou, ale i k ostatnímu okolnímu světu i skrze tento Blog, který právě sledujete.

Velmi děkuji, že jsem tato slova mohla napsat a že jste dočetli až sem. Slova jdou skrze mne přirozeně, samovolně. Stejné vnímám na mých lekcích hormonální jógy nebo čchi-kungu při meditacích, když si povídám s lidmi, když provádíme kvantové opravy, když měřím jejich jemné energie, když lymfuji… Přicházejí krásná slova a obrazy, které sdílím nejen svým klientům, ale chci je sdílet i vám tady.

Mám vás ráda a je mi potěšením, že se nyní nacházíte v pocitu JE MI HEZKY. Děkuji.